Workshop #4: děsné dva roky

[Florentyna]

Krok 1: Představte si, že jsou vám dva roky. Pište z téhle perspektivy. Buďte hraví, odvázaní, bez konvencí. Promyslete si následující detaily:
Dejte si jméno s iniciálami B.F.
Dejte si dětskou přezdívku (zkomoleninu svého jména).
Jakou máte barvu očí a vlasů?
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Kolik máte sourozenců a jak se jmenují?
Jak se k vám chovají dospělí?
Co si myslíte o chození na nočník?

Krok 2: Napište o sobě. Začněte větou "Zase jsem zavřená/ý v postýlce."

Krok 3: Editujte a publikujte. Pokud to zvládnete, přidejte recept na dětské jídlo.

Krok 4 (k zamyšlení): V jaké části kreativity jste uvěznení, podobně jako dítě v postýlce?

[lucianka]

Tohle tedy vůbec není sranda... Začínám už poněkolikáté

[Florentyna]

Tak nezačínej znovu a jen piš dál o něčem jiném... Žádnou velkou vědu v tom nehledejte. Začínat znovu je totéž co všechno přeškrtnout a škrtání je v pravidlech důrazně zakázáno.

[vlaďka]

Já už to mám tři dny v hlavě, jen k těm nerušeným deseti minutám u papíru jsem se nedostala

[noemmi]

Já zas vůbec nevím. Jsem si říkala, jak to bude jednoduché, vždyť máme dvouleťáka doma. Jenže on je asi úplně jiný, na nočník nechodí /teď to zní, že má ještě plíny, že? Nemá, ale nočník nějak nešel, je samostatný:) /, v postýlce ho dávno nikdo nezavírá (a popravdě nevím, jestli někdy zavíral)...
Prostě nevím. Neumím se oprostit od představy našeho Slávečka, a ten je asi úplně jiný případ dvouleťáka. Zavřeného v postýlce si ho prostě absolutně neumím představit.

EDIT: teď sjem se dočetla v pravidlech o tom blogu. Odkaz v podpisu je dovolený? Nerada bych něco porušila

[noemmi]

Zase jsem zavřené v postýlce. Jsou dvě ráno a já jsem tu úplně samo. Ach jo. A kdo vlastně jsem? Bufeťák. Hihi. Maminka mi tak nechce říkat a tatínek se směje pokaždé, když to řeknu. Hihi. Jak vypadám? No jo. Červené vlasy, šedá očka. A hrozně, ale hrozně rádo jím. Co nejraděj? To je různé, já jím prakticky cokoli, kdykoli a kdekoli. Jídlo, to je moje.
Vlastně je nás tu víc. Hodně, hodně moc. Neumím do tolika počítat. A ani ty nás nedokážeš spočítat. Jenom tady je nás jako máku. A za hranicemi ještě mnohem víc. A všichni milujeme jídlo. Hihi.
A jak se k nám chováte vy dospělí? Ale jo, máte nás rádi, vždyť proto s námi jste. Rádi se na nás díváte a hledáte, co se od nás naučit a dozvědět. Hihi, nemělo by to být spíš naopak? Někdy zas povídáte, co se vám na nás nelíbí. To k nám ale patří. Hihi.
Všichni hrozně milujeme jídlo. Někde musí končit, ale my si s nočníky hlavu nelámeme. Bobky zásadně neprodukujeme. No, možná někteří, výjimečně:)

A co vy? To, že mě teď posloucháte znamená, že pro mě máte taky slabost. A znamená to, že máte taky rádi dobré jídlo. Udělejte mi kakao. A dejte si se mnou. Prosím. Nejsem rádo samo. Ani ve dvě ráno ne. Udělejte nám oběma kakao a poseďte se mnou chvíli. Díky!

Vaše Bistro Florentýna

PS: Ale dost vážně pochybuji, že už tu s vámi jsem dva roky. Hihi

[Florentyna]

EDIT: teď sjem se dočetla v pravidlech o tom blogu. Odkaz v podpisu je dovolený? Nerada bych něco porušila

http://www.florentyna.cz/provozni-rad/
Od 100 příspěvků ve fóru si můžeš do podpisu přidat odkaz na své stránky.

[toffo]

Tady je můj první příspěvek. Chtěla jsem to zkusit, jestli se mi mozkové závity ještě pohybují. Moc se mi líbila předchozí zadání i práce. Moc dlouhé to není, Andersen nejsem (zatím  ). Zařekla jsem se, že si příspěvky k tomuto tématu nepřečtu, dokud nepošlu ten svůj. Tak teď jdu na to!

Děsné dva roky
Zase jsem zavřená v postýlce. Řvu jako lev, jako tygr : „Mami, mami,mami, mami. Blbá nána, prásk, blbej plyšák, prásk. Máma je v kuchyni? Věší prádlo? Kde vůbec je? Kde je táta, kde je Honza. Blbá škola. Proč jsem si patlala tu mastičku na obličej. Musela jsem plivat čaj ze židličky? Když ono to tak krásně mlaskalo.  Musela jsem počmárat televizi? Netrčela bych v téhle ohradě pro mrňavý mimina. Babu smíš, Babu nesmíš. Nesmíš, tohle ne, tamto ne. Na nočník musíš, do šuplíku nesmíš. Mě se tak líbí, ty lžičky, vařečky, vidličky, pekáče, hrnečky.  Je toho strašně moc, tak krásně cinkají, bubnují a tlučou. Nejlepší šuplíky jsou v kuchyni.

Recept pro neposednou Barborku Fialovou:

Jiná jablečná přesnídávka
Potřebujeme:
5 kg oloupaných jablek zbavených jádřinců,
2,5 l vody,
3 vanilkové pudinky,
500 g cukru.
Oloupaná a vykrájená jablka pokrájíme na menší kousky a rozmixujeme v mixéru na pyré. To vlijeme do hrnce, přidáme vodu, pudinky a cukr. Smícháme a povaříme. Po třiceti minutách stáhneme přesnídávku z ohně a naplníme do skleniček. Nejvhodnější velikost skleničky záleží na Vás a Vašich jedlících.
Naplněné skleničky sterilizujeme 20 minut při 80 °C.

[Abies Alba]

Zase jsem zavřená v postýlce, držím se bílé tyčky a tlačím k ní hlavu. Koukám, okolo stojí další kupa postýlek. Moc. A jsou v ní další malí. ASi tak (ukazuju rukama, jak jsem velká).
Pak je tu Teta, tákhle veliká. Hele, palec! Jak asi chutná? Cpu si nožku do pusy a hnědýma očima se směju na tetu. Říkám si Biba, ale Teta mi říká Bino, Bino Filomeno. Už nese kaši, mňam rýžová s meruňkama, patlám bryndák, židličku, Tetu i sebe. To je nejlepší hra. Vrhám kaši lžící, má to hezký zvuk, když kaše padá i na zem. Musím z ní zkusit uplácat bábovku, nebo hrad, anebo rybníček! Trefím se až do stropu? Jé, teď mám kaši ve vlasech... Teto! Kuk! Tuli, tuli... Ée, zkouším fintu s nočníkem, ale teta mě už zase strká do postýlky a bere si Fifu a pak další bez mámy a táty. Jsme tu jenom asi tak malí a tety velké tááák.

Rýžová kaše amasaké s meruňkami
500 g rýže nebo jahel
50 g naklíčené nebo nabobtnalé pšenice nebo celozrnné pšeničné mouky
sůl
1500 ml vody

Promytou a spařenou rýži nebo jáhly uvaříme ve vodě se špetkou soli do měkké kaše. Necháme ji vychladnout, do vlažné zamícháme mouku nebo naklíčenou pšenici. Kaši necháme stát na teplém místě, kde řídne a sládne působením enzymů pšenice. Je dobré kaši přemístit do dobře uzavíratelné nádoby a strčit ji do peřin nebo pod deku. Po 3 - 4 hodinách je hotovo. Teď je třeba zastavit enzymatický proces, buď povařením nebo zmražením nebo zavařením do sklenic.
Podáváme s čerstvými nebo kompotovanými meruňkami.


Mým vězením je moje fantazie. Nedochází mi, že to, co mám v hlavě, není vidět, tudíž špatně komunikuju a to, co napíšu, vyzní  člověku cizímu zcela jinak.  A taky se mi v hlavě rozbíhají desítky možných variant, a pak nevím, co vybrat. A když vyberu, tak abych to neodflákla.

[vEruska-v-kuchyni]

tak jsem tu taky s dalším výtvorem
http://blog.veruska.cz/?p=806&preview=true

tentokrát to bylo pohodovější, ale čas je můj nepřítel