Něco na tom bude :) Salát se mi spojuje se sluncem a teplem. Jen jaksi to nemusí být zrobna v určeném ročním období. Daří se mi to i za prosvětlených zimních dní ve vytopené kuchyni :)
Ono to úzce souvisí, není to vázané jenom na období, ale na teplotu a vyladění organismu celkově. :o) Proto třeba v teplíčku u kamen má člověk chuť na pomeranč, ale když promrzle stepuje na zastávce, myslí spíš na zdroje tepla, případně na něco masového (je-li masožrout).
To dělení tělesných šťáv a žádoucích potravin na studené a teplé je vůbec asi všude, kromě současné západní kultury. Docela by mě zajímalo, kdy se s tím přestalo :)
Přesně jak píše Makinka, v okamžiku, kdy lidi přestali myslet na jídlo a začali si zahlcovat mysl spoustou jiných věcí, protože v hojném množství a v libovolnou dobu existují instantní varianty, věci, které lze jen tak popadnout a přikusovat. (Tohle znám jak svý boty.)
Ve skutečnosti ale nevím, ani v těch středověkých kuchařkách o tom není zmínka (nebo jsem ji nenašla).
V těch, které se zmiňují o působení jídla na tělo, to asi bývá. Ty, které se věnují výhradně recepisům, jsou třeba děleny na jídla letní, zimní, postní... což je vlastně totéž v praxi, jen bez vysvětlení. Celkově vzato tím, že se ani moc nedalo jíst mimo sezonu, se to tak nějak udržovalo samo sebou, ta energetická vyváženost. (Teď nemám na mysli kcal ani kJ, ale jin a jang.)
