Jo Evi, tyhle tučné a kořeněné dobroty. Mám velmi útlou až éterickou kamarádku, která peče bůčkové rolády s česnekem naveliko. Ani jí z toho není zle, ani nepřibírá, taktéž její rodina..to jsou záhady. Mně by to asi přizabilo.
Já mám taky takovou kamarádku. Teda s bůčkovou roládou jsem ji ještě nepřistihla, ale jinak baští všelicos, a to ji přitom ve věku náctiletém učitelé podezřívali, že je anorektička - což pro mě, která jsem ji doma sledovala, co všechno zblajzne a s jakou chutí si jídlo připravuje, byla směšná představa. Před časem jsem jí nadělila Kuchařku pro dceru.

Bůčkovou roládu s česnekem bych sama asi nezvládla, ale takovou krkovici... V Pobaltí jsem si dávala takové děsně dobré estonské plátky vepřového, snad sušené, bylo to taky pěkně mastné, a jak jsme to poprvé koupili, táta povídal: "Hanička má maso a už se na něj usmívá," což docela vystihovalo můj duševní stav.
