Workshop #2: revoluční rezoluce

[Florentyna]

Řiďte se stejnými pravidly, jako v předchozím workshopu.

Krok 1: Na volný list papíru si namalujte 20 řádků. Do nich vepište, zhruba na stejnou pozici jak je naznačeno, tahle písmena:

N______________________________________________
__________________________O____________________
______________V________________________________
O______________________________________________
__________________________R____________________
______________________________________________O
___Č___________________________________________
______________N_______________________________Í
_______________________________________________
P______________________________________________
__________________________Ř____________________
___E___________________________________________
______________D________________________________
______________________________________________S
__________________________E____________________
V______________________________________________
______________Z________________________________
_________________________________E_____________
__T____________________________________________
_______________________________________________Í

Krok 2: Napište příběh. Jak se postupně dostanete k jednotlivým písmenům, použijte je. Text zahajte větou "Novoroční předsevzetí..." Neškrtejte, neupravujte, nevracejte se k již napsaným větám.

Krok 3: Teprve teď příběh upravte a publikujte ho tu.

Krok 4: Novoroční předsevzetí jsou passé. Pojďme myslet v kratších než ročních intervalech: co takhle předsevzetí k novému dni? Jaké předsevzetí, spojené s jídlem nebo vařením, byste si dnes dali?

[penda]

Nebylo by lepší nachystat onen list ve Wordu a vložit ho sem jako přílohu ke stažení? Byla by pak jistota, že to mají všichni zúčastnění naprosto stejné  

[Florentyna]

Pendo, na přesné pozici vůbec nezáleží. Každý má jinou velikost rukopisu, každý dělá jiné intervaly mezi slovy. Podstatné je psát to rukou, ne na počítači. Dost na tom, že se tam ta písmenka pletou; je na každém, aby si sám odhadnul, jestli mu písmenko zahájí nové slovo nebo vyjde doprostřed či na konec. I tak se rozhýbou zas jiné mozkové závity, než při běžném psaní.

[vlaďka]

"Novoroční předsevzetí, říkáš. Teď, v červenci. To si ještě něco pamatuješ kromě toho, že se ti to nepovedlo dodržet? Já teda už dávno ne."
"Ovšemže si to pamatuju. Konec konců, bylo to předsevzetí na celý rok. Je léto, takže už vážně nadešel čas bilancovat. Co jsem nestihla doteď, na tom musím začít pracovat. Oblečení má pořád stejnou velikost, ačkoliv jsem si slíbila, že pět kilo zhubnu. Jenže ty tvoje anorektické kamarádky člověka odradí. Takhle vypadat opravdu nechci. Radši jsem se soustředila na to, že chci každý týden vyzkoušet aspoň jeden nový recept. Jenže to zas nejde dohromady s tím hubnutím."
"Hele, už mě to s tebou nebaví. U tebe se pořád všechno točí kolem jídla. Dá se s tebou taky bavit o něčem normálním? Kdy jsme naposledy zdrbly nový film , knížku, nebo spolužačku co ukrutně ztloustla? Ani nevíš. Vlastně nejsi tak moc jiná než ty moje anorektické kamarádky. Taky pořád řešíš jídlo. Ony sice mluví pořád jenom o tom, jak je to hnusný a že to nesmí a nechtějí, ale jinak je to v zásadě totéž. Co ses vdala, není s tebou sranda. Pamatuješ si, co všechno jsme spolu podnikaly? A teď pořád trčíš u plotny, motáš si ty svoje rolády, pečeš si ty svoje chleby a už s tebou vůbec není řeč."
"To říkáš teď. Počkej až se taky usadíš a zkrotneš. Ani se nenaděješ a budeš mít děti. A pak s tebou taky nebude sranda."
"Ještě děti. To tak. Abych se musela starat o nějaký malý uřvanosti. To teda fakt nemám v plánu. Leda ve čtyřiceti a zaručuji ti, že s tím nebudu tak blbnout. A vůbec, ty žádný děti nemáš a stejně furt trčíš doma. Jako pitomej hlídací pes. To tě ten tvůj nikam nepustí? A ty se necháš? Teda a taková feministka jsi bývala. Děcko bys uvázala k tomu chlapovi sotva se narodí. Takhle snadno ses vykašlala na kariéru, kterou sis tak plánovala. Copak ses úplně zbláznila? Schválně - jak postupuješ v práci? Trčíš už pět let na tom samým místě a na povýšení to nevypadá ani ve snu. S čím ty proboha můžeš být spokojená?"
"Ale ono to není tak strašný, jak se ti to zdá. To já vím, že se mnou je každá debata nakonec o jídle, ale je to taky tím, že o jídle píšu. Jestli si myslíš, že nemám žádný vyhlídky, přečti si někdy můj blog. Kolik lidí si myslíš, že má s blogem i jiné záměry než jenom psát si deníček? Docela dost. A ten chleba, co mi vytýkáš, ten bude mimochodem v příští příloze tvých oblíbených novin. To ti nepřipadá jako začátek kariéry?" "Ne! Jídlo není kariéra. Uklízení není kariéra, starání se o děti není kariéra. A nechápu, proč chceš začínat něco úplně novýho v oboru, se kterým nic nemáš. To bys měla radši nechat odborníkům. Jo a chci vidět toho úchyla, kterej zabije celej den skákáním kolem tvýho receptu na chleba."
[Odchod ze scény. Na plátno se promítne výstřižek z novin s receptem na kváskový chléb.]

[vEruska-v-kuchyni]

už je to tady, revoluční rezoluce v mém podání:  http://blog.veruska.cz/?p=670

bylo to těžší, ale moooc zábavné, úplně jsem se do toho ručního psaní zamilovala 

[Abies Alba]

Úvodem: Flo, tohle bylo pro mě moc a moc těžký, začala jsem minimálně desetkrát, pokaždé jsem to musela odložit, protože to byla pitomina, která se mi nelíbila. Tak dnes jsem vyplodila taky pitominu, ale líbí se mi.

"Novoroční předsevzetí je divné jméno, kdes k němu přišla? zeptal se jí přímo asi desetiletý zvědavý Kluk.
"Nevím, rodiče mi ho dali."
"Osm, devět... dvanáct. Proč máš na ruce dvanáct obrouček?"
Usmála se na něj, líbily se jí jeho otázky, jak stál u mladé lípy a švihal prutem do vysoké trávy. Náramky jí přidávala každý rok při oslavách babička. Zatím netušila proč a k čemu je má.
"Líbí se ti? Nejdou sundat, rostou se mnou. Ke každému mi babička vypráví nový příběh, každý rok je opakujeme."
Kluk pokrčil nos. Tahle Holka byla divná, nejen její jméno. Holky přece pořád piští. A berou se moc vážně. Tahle je první, která loví i ryby. Sám ji viděl, jak hbitě semkla pstruha v ledové bystřině nad osadou. Taky ho neodhání. Kluk přemýšlel, mnul si pihovatý nosík. Uvnitř se už rozhodl. Jednou až vyroste, si ji vezme. Holka jménem Novoroční předsevzetí se znova usmála. Aniž by se zeptal, odpověděla: "Ano." Kluk se hlasitě rozesmál, nasál teplý letní vzduch: "Kdy ty ses narodila?"
"První den v roce."
Kluk zamžikal víčky: "Já poslední."


Co se týká mojí osoby a novoročních předsevzetí - nedávám si předsevzetí na rok. Nedávám si předsevzetí vůbec. Každý den se rozhoduju, kam vlastně mířím. Jestli chci být sobecká a pro sebe, nebo se darovat - manželovi, dětem, v práci, kdekoliv. Každý den se rozhodnu pro to druhé. Dělám chyby, padám, ale znova vstávám a znova se rozhoduju žít ne pro sebe, ale pro ostatní.
Co se týká jídla: Víc plánování by mi neuškodilo. Naopak by to prospělo celé rodině. Tady se můžu posunout.

[vEruska-v-kuchyni]

teda Abies Alba, to je moc pěkný 

[Merlin]

Abies, k+

[vlaďka]

Abies, perfektní, k+ a zvědavá otázka - k čemu jsou ty náramky? )

[Abies Alba]

Vlaďko, několik nápadů bych k náramkům měla, ale zatím žádný není ten pravý...

[vlaďka]

To zní dobře. Za chvilku se nám to tu zvrhne z kuchařského psaní na normální zdivočelé romanopisecké orgie

[Abies Alba]

No, já psávala, dokonce kvůli psaní mě přijali na VŠ, ze které mě pak zase vykopli.  SEm tam si píšu deník, pak dopisy... - takové filozofie. A v duchu skládám básně, co píšu leda tak do větru.  Otázkou zůstává, jestli se brzo nezačnu opakovat, což je celkem snadné a velmi pravděpodobné.

[lucianka]

Smí se psát i na blog, který není vyloženě o jídle?
Zatím to loupnu sem Žádný skvost to není, jen co mi ruka na řádek podšoupla..

Novoroční předsevzetí zásadně nedodržovala. Řídila se svým rozumem, pocity a momentální touhou. Prostě žila a užívala. Neomezovala se a vychutnávala každou chvilku. Ráda spala, povídala, poslouchala, milovala a vychutnávala. "Ráda se miluje, ráda jí, ráda si jenom tak zpívá..." Skoro jako kdyby ji tu píseň napsal na míru. Stejně jako si užila každou minutu spánku, vychutnávala si i chvilky, které strávila v příjemné společnosti u večeře či sklenky vína.
Doma zásadně nevařila. Proč by taky měla? Nebavilo jí to a vydělala si dost na to, aby mohla podle chuti zajít do restaurace. Byla spokojená i s místní nabídkou - rychlé bistro, čínský bufet, pizza do krabice, minutky v místní putyce. Nicméně, změna byla na spadnutí. Potkala HO. Možná je to konečně TEN pravý. Na pohled hezký tak akorát, milý, pozorný, vtipný, prostě akurátní typ. Jenže - žádá něco navíc. Je navyklý na maminčinu péči. Košile složené do sloupečků, oblečení nachystané na nový den, teplá večeře na stole přesně v 7, když přijde z práce. Typický mamánek.
Nak(o)upila literaturu - kuchařky, praktické časopisy a zaručené příručky. Vyptala se u kamarádek a začala se snažit. Chtěla být dokonalá. Servírovala snídaně na vidličku, obědy chystala do kastrůlku, večeře byla přesně ve stanovený čas na stole.
Vydrželo to několik měsíců. Mamánek to vzdal. Záhadně. Nebyl zvyklý na takovou péči, netoužil po teplých večeřích a dokonalé ženě. Bál se, kam to dospěje. Rozešli se. Teď kráčí každý svou vlastní cestou. Trvalo to skoro rok a bylo to krásné. Dají si osamoceně nějaké  novoroční předsevzetí?

[vlaďka]

Taky hezké. Povedené. Umlátila bych je oba tupým předmětem

[Florentyna]

Abbies myslím tentokrát vyhrála všechny workshopové oscary

Nicméně všechno je to moc pěkné, velmi příjemně se to čte a to je hlavní. Jste dobré všechny.