Ehm...já vím, že téma už je pasé, stejně jako novoroční předsevzetí, ale...poslední 2 měsíce jsem prožila jako ve snu (v tom strašném, když utíkám a za mnou se valí lavina úkolů) Navíc, když jsem poprvé viděla toto zadání, tak jsem si řekla, že na tohle moje čeština zdaleka nepostačí. Ale chtěla jsem to aspoň zkusit. A pak nemohla přestat
asi jako se smažákem
Novoroční předsevzetí si dávám každý rok. Jedno.Dnes
budu neoblomná, říkám si potichu, letos se to povede!
Žádné fňukání, výčitky a slzy na mně neplatí! Plná
odhodlání zasednu k silvestrovskému stolu. Nečekám
dlouho a bouchnou první petardy. „Nemůže zůstat
sám!“kňučí dcera. „Tak za ním jdi, ale nepouštěj ho!“
začnu povolovat. „Víš, jak to dopadlo minule, měl
by vlastně spát, nechápu, proč ty prášky nezabírají.“
Dlouho se nevrací, tak se jdu podívat. Je to žalostný
pohled, leží a třese se. „Pustím ho do kuchyně“ slyším
jak ve snu. V momentě přestávají platit fyzikální zákony,
Země se přesune do jiného vesmíru a psisko o váze
50 kilogramů nadsvětelnou rychlostí mizí pod linkou. Země
se za burácení petard vrátí, a v našich očích zůstane úžas.
„Udusí se, udusí se, udusí se!“ ječí dcera. „Možná že
vyleze, až ucítí chlebíčky“ značně podcení situaci
manžel. S povzdechem začínám uvolňovat šrouby. Pak už
to jde rychle, společnými sílami nazvedneme linku,
vytáhneme ho ven a jako prémii dostane ony chlebíčky.
A je to! Svítá, začíná další rok. A stejné předsevzetí
